Michálek

Michael Bok (celým jménem Michael Jan Zdislav Tarsicius )
Fotograf, kameraman, pisatel, básníř, sběratel, prodejce, cestovatel a badatel.


Vystudoval obor Užitá fotografie a média – Kameraman, Fotograf na FoFiTv.

Narodil se 28. dubna v 1992 v Praze, jako prvorozený syn hudebního skladatele Miloše Boka a flétnistky Běly Bokové.
Od malička vyrůstal na sudetském venkově Karlovarského kraje v obci Močidlec, nedaleko Žlutic.
V roce _ nastoupil do první třídy v Málotřídní Základní Škole Pšov, poté až do roku _ byl vyučován doma pod záštitou Bratrské školy.
Od roku _ chodil už na normální základní školu ve Žluticích, tu absolvoval v roce 2007 a téhož roku nastoupil na Střední Průmyslovou školu Keramickou a Sklářskou v Karlových varech. Tam ovšem nesetrvává dlouho a v září následujícího školního roku 2008 začíná studovat Střední školu fotografickou filmovou a televizní ve Skalsku. Tehdy se začíná objevovat první fotografická a filmová tvorba, která je v období 2009 – 2012 velmi plodná.
V roce 2010 se seznámil se slečnou Pavlínou Skořepovou
S absolventským filmem Dlouhý den v roce 2012 Zakončuje studium Maturitou na střední škole.
V roce 2013 začíná pracovat na živnostenský list u České Televize jako filmový fotograf a klapka.
U filmu Poslední Cyklista. Poté u filmu Reportérka.
V roce 2014 absolvuje vzdělávací projekt Nestůj a pojď a rekvalifikaci Administrativní pracovník.
V létě 2015 Požádal Rodinu Skořepových o ruku jejich dcery.
Na podzim se stěhuje společně se svou snoubenkou do Plzně kde od září začíná pracovat jako pracovník obsluhy a výroby rychlého občerstvení v Bageterii Boulevard na Borkých polích
10.10.2015 byl vysněný den splněn a v Močidleckém kostele byli Pavlínka a Michálek oddáni.
V únoru 2016 povyšuje na Vedoucího kuchyně. Na konci léta na rok přesně ukončuje pracovní poměr v rychlém občerstvení a hledá novou práci. 8.9. Nastupuje na pozici Asistent prodeje do prodejny elektroniky DATART na Borských polích, kde působil do 31.12.2018. od 1.4.2019 pracuje ve společnosti Setos, jako Prodejce značkové prodejny SAMSUNG.


Moc rád bych se Vám, kteří mně třeba neznají, přiblížil trochu osobněji…
… jak bych se popsal ? Čtěte dále… ↓


Michael Bok, to jsem já.

Víte, už jsem toho o sobě napsal mnoho, ale přemýšlím nad tím, jak se Vám přiblížím více aktuálně. Není to se mnou jednoduchý, ale možná je přinejmenším zajímavý, kolik zájmů mám a čemu všemu se ve volném čase věnuju.  Za těch pětadvacet let co koukám na svět kolem sebe, jsem vyprofiloval několik oborů, které jsou mým bodem zájmu.
Neumím je nijak seřadit podle důležitosti nebo oblíbenosti, ale je zajímavé jak moc je to všecko rozpolcené, ale přesto to geniálně kopíruje mne samého. Jsem neustále v režimu multitaskingu, a procesor pracuje naplno a přepíná jednotlivé oddíly a aplikace jednu přes druhou :D.
Co tedy rád dělám? Ne, to je špatná otázka. Lepší by bylo zeptati se, co mě baví a naplňuje? J

Malinko teď ještě odbočím a zopakuji některé události , abyste byli trošku v obraze…
Pokud si budete chtít udělat obrázek podrobnější, můžete se podívat na můj strukturovaný životopis, nebo dokument, který jsem nazval topdata.

Narodil jsem se jako prvorozený syn, když venku všechno kvetlo. bylo to v Dubnu v roce 1992, Vyrůstal jsem na vesnici spolu se svými bratry a sestrami. Moji rodiče jsou hudební umělci, Táta je hudební skladatel, dirigent, varhaník a sbormistr. Máma je flétnistka a učitelka ZUŠ, dcera Pavla Fialy režiséra a scénáristy. Narodil jsem se sice v Praze, ale vesnička kde jsem vyrostl do středoškolního věku se jmenuje Močidlec. Je to sudetský okraj karlovarského okresu, kde je Krásná krajina ale silně z ní i obyvatel cítím to, že tu byli jiní, kteří jí měli radši a vážili si jí mnohem víc, než současné generace. V roce 2007 jsem ukončil Žlutickou základku a vydal se na rok na střední školu Průmyslovou Keramickou do Karlových Varů.  Kde jsem vydržel přesně rok, po té jsem nastoupil znova do prváku v jiné krajině, mezi Mladou Boleslaví a Mělníkem do Skalska na SŠ Fotografickou, Filmovou a Televizní. Tam jsem se vydal za svým snem stát se kameramanem, fotografem, režisérem. Cesta tam byla plna omylů a zvratů, ale i přehršel nových a úžasných zážitků a věcí. V říjnu 2010 jsem se seznámil s Pavlínkou, od té doby jsem byl novým člověkem, nejšťastnějším v životě. V roce 2012 jsem úspěšně odmaturoval v oboru užitá fotografie a média a vydal se v podstatě rovnou do práce k filmu Poslední Cyklista jako Fotograf a klapka. Po té k filmu Reportérka. Okusil jsem jaké je to, žít v Praze a pohybovat se u filmu mezi lidmi mě velmi blízkými, jenže jsem byl pořád někde v tahu.  A v Praze je draze. Filmová branže je krásná práce, ale neslučovala se s pomalu blížícím se plánem vzít si Pavlínku a postavit se na vlastní nohy a nebýt rodičům na ocet. V roce 2014 jsem se ocitl na pracáku a podepsal nábor do projektu Nestůj a pojď. Výsledkem byl pak rekvalifikační kurz Administrativní pracovník, který jsem v dubnu úspěšně absolvoval. No, v podstatě jsem se skoro rok flákal, nicméně jsem si rozšiřoval fotografické obzory a pracoval několikrát týdně se Zlatkou (Náš Kůň). V létě 2015 jsem požádal o Pavlínky ruku, byla to jedna báseň (o tom jinde). Sehnali jsme byt v Plzni, jelikož oba tíhneme směrem na jih… a Plzeň se ukázala jako nejlevnější město na start mladých manželů, jak v oblasti ceny nájmů, potravin, dostupnosti, energií. V září jsme nastoupili do Bageterie Boulevard. 10.10. Proběhla největší a nejúžasnější událost v mém i Pavlínky životě. Splněný sen, SVATBA. V Močidleckém kostele, a oslava pak v Boreckém mlýně který pojal neuvěřitelných 80 hostů.

A nyní k těm zájmům a činnostem.

Skládám básničky, zní to divně, ale když mám volnou chvilku, vznikají v mé mysli, často v terénu, satirické verše. Ty se pak snažím co nejrychleji napsat na nějaký cár papíru.  Nejen satira, ale i poezie romantická mě kolikrát přepadne. Rok jsem pracoval ve fastfoodu kde vznikla série právě těch satirických veršů, kterou jsem nazval:  SPOTŘEBUJTE DO 21:00. Nyní pracuji v elektru Datart a právě vzniká sestava básniček BLESKOVÁ VÝMĚNA S PRODLOUŽENOU ZÁRUKOU. Většinu mých dalších veršů si můžete samozřejmě přečíst na tomto webu.

Hledám poklady. Poklady hledám dvojím způsobem, první je chození po polích a mineralogických lokalitách a tahám domů lesklé, matné, pruhované, ostré, i průsvitné kamínky a krystaly, a horniny všech barev a tvarů. Ostatně tomu se věnuji už od dětství, a tady na webu je ke shlédnutí něco málo (opravdu zatím málo) z mých sbírek. Druhý způsob je rejdění po zoraných polích s detektorem kovu, tady moc pokladů nenacházím, spíše jen víčka od piva, plechovky, hřebíky, kusy rydel a řetězů z traktorů. Jednou za čas se poštěstí a najdu nějakou tu minci. Mým snem je najít stříbrňák, to bych se tomuhle koníčku ale musel věnovat mnohem víc. Největší poklad který jsem našel je moje drahocenná žena.

Píšu. Ano pisatelství je pěkná věc a pokud je správná nálada a čas, jsem schopen vyplodit i nějakou tu povídku či úvahu.  Jelikož se jedná o činnost velmi ovlivňovanou náladami, mám toho rozepsaného velmi mnoho. Kdysi jsem přišel o část velmi rozsáhlého díla Korin Damicsos, proto ho vlastně neznáte. Jednalo se o soubor několika autobiografických dobrodružných fantasy příběhů rozdělených do knížek na pokračování. A jednoho dne jsem o tyto data přišel, a tak jsem na dlouho od většího psaní opustil. Nedávno jsem se vrátil a píši kratší povídky, mezi ty známějsí patří fantasy AKAREI, nebo román POJĎ SE MNOU. Mé příběhy, na stránku či na víc, jsou povětšinou odrazem mých myšlenek a zamyšlení nad světem kolem mne.

Když jsem byl malý byl svět jiný, přece jen neexistoval volně dostupný internet, počítače uměli sotva psát, a zmrzka stála padesátník. Vyrůstal jsem v chudší rodině, bez televize. Starý dům, hudba všude kolem, knihovna plná knih. Vyžili jsme s málem, a brouzdali v blátě za deštivých dnů. Stavěli bunkry z větví, a tvořili hráze na potoce. Kreslili velkolepá díla na balicí papír, a z keramiky plácali všechno možné. Skákali panáka, a vdechovali vůni podzimních ohňů. Víte, dětství bez moderních technologií mělo své obrovské kouzlo a taj, který dnes málo kdo chápe, ale málo kdo si uvědomuje jak moc tohle dětem vlastně chybí. O tom co všecko jsme prováděli a zažívali jako děti vyrůstající v letech 1994 – 2001 a ještě kousek dál.. by se dala napsat celá kniha, a já jí jednoho dne dopíšu.

Sbírám. Někdo rád sbírá známky, někdo houby. Já sbírám třeba jisté technologické elektronické přístroje které bychom dnes mohli nazvat retro. V první řadě sbírám mobilní telefony s podmínkou toho, že musejí být v perfektním stavu a použitelné, na mé raritní kousky se koukněte v galerii. Moje sbírka není nijak velká ani účelová, jsou v ní prostě ty zařízení, které se mi líbí.
Dále tu mám taky krásné historické notebooky. Siemens a Toshiba jsou plně funkční včetně původního OS, krom baterií, ty za ta léta už kapacitu neudrží.
Stejně jako by se dalo říci že jsou výše zmíněná elektrozařízení poklady, tak kamínky a minerály s drahokamy jsou zas sbírkou. To se nám to krásně prolíná že ?
Na to navazuje další část a to je vrtání se v elektronice, drobné opravy mobilů a úpravy softwarů a hardwarů těchto zařízení je pro mě jakýmsi malým adrenalinem.

Badatel? Ano bádám. Bádám po lidské psychologii, bádám v minulosti, bádám v návodech a bádám v končinách internetových, bádám v rodině po předcích, bádám nad děním světa…

S Bádáním souvisí i cestování, a to myslím že sice není úplně hlavní činnost, a nejsem světoběžník, ale jaksi mě baví cestovat po krajinách našich Českých. S batohem na zádech, s větrem v horách, s deštěm z nebe, po proudech potoků, ve stínu lesů, po prašných cestách se sluncem nad hlavou. Za cílem, bez cíle, s posláním či chtíčem někam dojít a něco cestou vidět, zažít a potkat. Vidět roje světlušek, slyšet zurčení pramínků, cítit vůni mechu a nasávat teplo vyhřátých kamenů.
Po boku Johanky večeřet natrhaný chléb a jíst levnou paštiku, moknout ve slejváku, a modlit se ve stanu v půlnoční bouři. Svlažovat se v rybníkách, a lepit náplasti na puchejře. Sledovat mapu a počítat kilometry, opírat opocená záda o chladné zdi prastarých hradů, pít vodu ze studánek, a opékat slaninu nad ohýnkem. Sledovat západ slunce a vlát ve větru na hřebenech pohoří. Volat ozvěnu v chladných jeskyních a hrát na flétnu uprostřed rozkvetlé louky. Ochutnávat maliny a jahůdky podél cest, a lehnout si v březovém háji. Usnout ve vlaku a probudit se o dvěstě kilometrů dál a započít výlet ranní mlhou… To všecko a mnohem víc, můžete zažít taky, když budete cestovat po naší zemi jako já.

Fotím a točím, tak to je snad jasná věc ne? Moje hlavní fotografické zaměření je Portrét, Krajina, Reportáž. Ale samozřejmě že fotím taky v podstatě cokoli, když mám fotoaparát po ruce.  Z filmu bych řekl, že je to taková všehochuť, ale poslední dobou jsem toho moc nenatočil, už kvůli nechutenství z havárie zálohového HDD, kde jsem měl všechny doposud natočené materiály, o které jsem nenávratně přišel. Blízká je mi groteska, a vyprávění. Pár mých filmečků tu můžete shlédnout. Už jako malej jsem chtěl natočit spousty filmů, leč nebylo na co. A teď mi spíš připadá, že nevím co točit, díky rozšíření všeho co umí natáčet, za posledních 10 let, je spousty témat vyčerpáno, a nerad bych někoho kopíroval. Třeba přijde čas a jednou scénář ROMANTIK skutečně natočím.

Všechny tyhle činnosti se vzájemně prolínají, a mezi ně patří spousty dalších menších které nepovažuji za to hlavní, čím se zabývám, tak je zde neuvádím. No ale možná bych jich mohl pár ještě stručně zmínit. Ta první jest přirozená komunikace z koňmi podle Viji Plačkové a Oldy Nováka, a ta druhá je trochu divná ale je to sbírání obrázkových vtipů na téma WC J je možné je vidět u nás v Plzni právě na záchodě, který je vtipy a humorem náležitě vyzdoben, a je tak nejvtipnějším záchodem ve střední Evropě :D. Rád poslouchám epickou orchestrální hudbu, zajímám se o nové technologie. Pracuji pro společnost Setos, jako prodejce značkové prodejny SAMSUNG. Sleduji SJK, a baštím seriál OUTLANDER. Jsem od dětství veliký obdivovatel J.R.R. Tolkiena. Rád chodím do ZOO a pěstuji keřovité rostliny. Příležitostně kreslím a hraji na trumpetu, klavír, a samo-učím se na ukulele. Rád si pochutnám na všem co mi má milovaná žena uvaří. Když mám světa kolem sebe dost, uteču do online světa NWN Equilibrie. Jsem Manželem, jsem oddaným mužem své Ženy, nejužasnější bytosti pod sluncem, kterou znám. Společně to táhneme životem a plníme si vzájemně svá přání.  Jé a ono by toho bylo ještě dost… ale myslím že takhle to stačí.


FOTOGALERIE: