Místoškolní výprava
Celé to začalo už ráno, vstal jsem v 8:55 a koukám, není skoro žádnej sníh. Vydal jsem se hodit do sebe něco k jídlu. Venku svítilo slunce a jarní ptáci pískali a zpívali.
Vykouknul jsem ven a nebyla ani moc zima, teploměr ukazoval 6 nad nulou.
Udělal jsem si čaj a párek v rohlíku. Šel jsem do třídy a cestou jsem si všimnul na nástěnce skvělé informace. Odpadá IT, radostně jsem poskočil. Hned mi bylo jasné co budu dělat po obědě. Pujdu se sdejchnout ven se sluchátkama v uších a mobilem v ruce.
Vyučovací hodiny zvuku a zvukové techniky ubíhali docela rychle. Když bylo 12:30, hodil jsem přes sebe bundu a vyrazil na oběd do jídelny. Slunce koukalo zpoza mraku a foukal docela vítr. K obědu byly hranolky a slizkej řízek, klasika. Nedalo se to moc jíst, i proto protože můj moudrák bolí víc než včera. Takže jsem se moc nenajedl. Hned co jsem dorazil zpět do školy, jsem si vzal čepici zapojil do mobilu sluchátka a vyrazil ven. Konečně ven.
Potřeboval jsem to. Vzduch, klid, a prostě na chvíli vypadnout ze Skalska.
Hned první co mě napadlo byla zpevněná cesta kam nikdo z mých spolužáků nechodí. Je to cesta uprostřed dvou velikých polí, v létě prašná, v zimně neviditelná, a teď dokonale rozblácená.
Nikdo tam nechodí, jelikož jsou tam hnojiště a silážová díra. Né že by mi to vonělo, ale zas tak mi to nevadí. Spolužáky by ten smrádek asi zabil.
Pouštím si do uší hudbu. Než se dostanu na tu cestu musím jít po silnici. Kolem jezděj auta jak blázni. Míjím vysílač vodafone a pomalu se blížím k prvnímu místu kde dříve vedla úvozová cesta. Úvoz je plný bordelu a nepořádku. Docela humus. Obrátím se tedy a pokračuji dál po silnici.
A už je to tu, odbočka na cestu do polí, na téhle křižovatce v létě rostou třešně. Hmm těším se až bude léto. Jdu si takhle po cestě a najednou pod nohama obrovská žížala. Tak jsem si jí samozřejmě musel vyfotit, je to první jarní žížala kterou jsem spatřil letos. Híí.
Jdu proti slunci které jen nepatrně hřeje a fouká mi zprava do obličeje vlažný ale dost silný vítr. V uších mi hraje písnička “Proč bychom se netopili” cesta je pořád víc a víc zblácenější. A hnůj začíná být cítit híí. Pole kolem jsou zoraná. Hnojiště se blížilo a já si vesele vykračoval a boty začínaly být dost zabahněné a kalhoty taky. Ale co bahno zdraví neškodí takže mi nevadí. U hnojiště jsem potkal další žížalu ale né živou, jen takovou umělou a daleko větší híí. Na levé straně cesty bylo pohoří z navezené hlíny a vypadalo ulplně jako skutečné. Vrstva bahna na cestě byla už 3 cm a bylo to docela hustý. Moje boty dostali jinou barvu. A kalhoty dole taky. Šel jsem dál a dál až jsem se dostal na místo kde už nešlo pokračovat, cesta byla zaoraná. Chvíli jsem tam stál a nechal se ovívat větrem. A pak jsem se vydal nazpátek.
Jak jsem tak šel napadla mě věc, kterou po mě prosím nikdo radši neopakujte. Napadlo mě vyfotit moment kdy noha,bota šlápne do louže. A povedlo se.
Pak jsem se vydal dál až jsem dorazil zpět na silnici. Nechtělo se mi jít do Skalska tak jsem si to zamířil k lesu..ehm..jestli se tomu dá říkat les. Je takovej divnej středošeskej plnej bordelu a nepřipadám si v něm jako v lese.
Rozhodl jsem se že se pujdu podívat na jediné místo které mám rád. Hnijící listí na zemi bylo slehlé po nedávném sněhu a pod ním klouzavá vrstva bahínka.
A jak jsem si vykračoval tak jsem se rozmáznul. Takže bunda byla z pravoboku náhle krásně zabahněná. Za 5 minut jsem dorazil k místu které jsem měl rád. Jenže, teď už nevypadalo hezky, Buky byly polámané a popadané…to místo ztratilo své kouzlo, je smutné, ten největší z buků ještě stojí. Chvíli jsem tam smutně stál a vzpomínal na dobu kdy to tam bylo pěkné, a potom jsem se vydal přes pole na cestu do Skalska. Jít přes pole nebyl dobrý nápad. Náhle jsem měl boty celé obalené bahnem a hlínou a vážil jsem asi o 4 kila víc.
A pak jsem se dostal na travnatou cestu, minul sad kde roste v létě všecko možný ovoce, potom fotbalový hřiště a šel ke škole. A do školy. A na pokoj. A nohy do tepla….
….zde dole je fotogalerie k textu, u každé fotky je popisek k odpovídající části článku.