Elfové byli odjakživa mocní tajuplní, a záhadní , ale jeden z nich byl odlišný.
Nezapadal mezi ně byl pořád sám.
Jednoho dne se rozhodl že odejde z elfské říše hledat nový život.
Můžeme se ptát jestli to bylo dobře či ne , ale jedno je jisté když jde elf hledat nový život , lepší svět, nebo nějakou elfku , tak jedno z toho určitě vždycky najde.
Příběh který vám teď budu vyprávět není tak šťastný a veselý , je spíše hoden zamyšlení se nad jinými , nebo rozjímání o jiných. Víte nic nikdy nebylo stoprocentně dokonalé a proto vám ten příběh povím.
Tak tedy , náš mladý elfi chlapec jménem Akarei se vydává na cestu , nemá rodinu ani elfí přátele je sám a nikomu nevadí že opouští elfskou říši. Neví co ho v životě potká , vlastně vůbec neví kam jde , jen si zpívá písničku a vykračuje si lesnatou krajinou.
K večeru dorazil k rozpadlému lidskému obydlí které asi dříve bylo mlýnem.
Rozhodl se že zde přenocuje i když elfové vidí v noci stejně dobře jako ve dne.
Rozložil tedy svůj plášť a hlavou obrácenou k jihu a s pohledem na pobledlé podzimní hvězdy sladce a šťastně usnul.
V noci se mu zdál nádherný sen o dívce se kterou žije a je šťastný , měla modré pomněnkové oči a černé dlouhé rozpuštěné vlasy. Její slov byla jako hedvábí . její rty jako plod maliníku.
Byla krásnější a zářivější než hvězda jitra na nebi . její úsměv byl sladký pokorný a překrásný.
Náhle ho ze snu vytrhl rachot hromu , vzbudil se a zjistil že přichází bouře a že to asi bude velká bouře. Co naplat bude to muset přežít , copak déšť ten elfům vůbec nevadí naopak elfové déšť milují a zbožňují jeho dotek protože věří tomu že když prší tak roste síla vůle a že se plní přání vůle. Ale zato bouřky jsou pro ně utrpení. Zvuky hromů jsou příliš hlasité na elfí jemné uši. A světla blesků jsou oslnivým plamenem který pálí do očí.
Vstal tedy a šel se ukrýt do zříceniny starého mlýna.
Našel si tam místo kde předpokládal že bude sucho , schoulil se do klubíčka a snažil se usnout. Ale nešlo to zvuky blížící se bouře mu nedali spát. A tak se dal do rozjímání a vzpomínání na ten krásný sen co se mu zdál.
Asi dvě hodiny přemýšlel a snil o světě který ,jak si myslel , neexistuje. Jenže to zatím nevěděl co ho čeká.asi po třech hodinách s příchodem bouřky usnul.