Na dnešní den bylo v plánu jet za rodiči do Močidlece.
Před cestou jsem se napil studeného mléka a to způsobilo, že potřeba odskočit si na malou bylo nutností. Přesně v tu chvíli, kdy potřeba nastala, jsem se ocitl v budově, hlavního vlakového nádraží Plzeň. Šipka a symbol WC ukazovala nahoru po schodech. Vyšel jsem tedy do úrovně kolejnic a zamířil instinktivně doprava směrem k nádražním záchodům. A tam, hned u dveří mě napadl námět na tenhle článek. To co jsem na dveřích uviděl, ve mně otevřelo znovu už dávno promýšlené téma. Neskutečné! Opravdu bizár! To si snad už někdo dělá srandu! Jenže ouha, nedělá! Je to tak, žijeme v době, kdy se vydělává na všem, každá zbytečnost či nadbytečnost, či uplně samozřejmá věc je za nějaký poplatek. Tedy spíš bych možná řekl, že málo co je zdarma. Tím nechci útočit na Poplatky za hnusé pochcané a špinavé toalety… ale to co bylo na cedulce na dveřích bylo fakt moc! Vytáhl jsem mobil a okamžitě vyfotil.
To že se platí poplatek za výběr z bankomatu, to že se platí poplatek za poplatek. To, že se některé nejmenované kavárny a občerstvení zbavují plastových brček (které jsou zdarma k džusu) zbavují a nahrazují je papírovým plnněrecyklovatelným nechutným brčkem, které se vám v džusu rozpouští a stojí 2 Kč navíc. To že nás stát okrádá, na čem může. To že náklady zaměstnavatele na odvod soc.pojištění jsou bezdůvdně šíleně vysoké. To že šmuk koupíme s přirážkou marže 200%.
atd.. to jsou všechno naprosté absurdity. Kterých je mnoho. Velmi mnoho. A žijeme s nimi.
Proto mě napadla série těchto témat. A článků na téma absurdity dnešních dnů.
Kupujete si třeba mixér, výrobní cena 300 Kč, prodejní cena 580 Kč, a ještě vám k tomu obchodník, či prodejce „nutí“ okamžitou výměnu za příplatek třeba 99Kč… a pokladní igelitku za 6 Kč. Tak nějak je to na nás, jestli se necháme oškubat ještě více, než chceme utratit. Ale ta tabulka na dveřích veřejných záchodů na nádraží mě opravdu dostala. Ta situace je šílená, potřebujete se vyčůrat a bafne na vás toto:
Takže protože spěcháte, vylovíte těch 8 Kč a jdete dál. (Mimochodem to je dost peněz za záchod, který se sám nesplachuje a stav pisoáru …no čistý to tu není) po vykonané potřebě vám reflexně naskočí myšlenka na umytí rukou, ouha to jsem si nezaplatil. Tak, nic. Jdu pryč.
Připadá mi to naprosto absurdní tahání peněz z lidí v nutné věci. Proč to tak je? Kdo to vymyslel? Kdo to vůbec schválil? Představte si, kdyby to tak bylo i jinde, třeba byste si chtěli koupit boty, a při vstupu do obchodu byste platili, za sednutí si na štokrle byste platili, za zapůjčení lžíce byste platili… a to i přesto že si boty koupíte.
Nehledě tedy na to jak ceník vypadá a jak působí, a jaké ono místo je, bál bych se asi sprchy.
Je to i trochu sranda, sprcha za 60 Kč, ale bacha nohy si mýt nesmíte! J J
Škoda že jsem pak běžel na vlak, zajímalo by mě jaký je ceník na druhé straně budovy u WC pro ženy.
No možná to není dokonalý článek, je to spíš rozvinutá myšlenka podpořená situací, se kterou jsem se náhodně potkal. Je to takovéto smutné pousmání se a zvednuté obočí s kroucením hlavy nad absurditou. Můžete to brát jako varování, nebo prostě recenzi na danou věc, či místo.
Další články budou třeba o slevách a výhodách, nebo o doplňkovém prodeji a účtování různých služeb. Co na to říkáte ? – klidně napište do komentářů pod článek.