Autor: Michael Bok

… ne to se nesmí stát.. nesmí se do ní zamilovat! Říkal si když jí hladil po vlasech. Srdce mu bušilo vzrušením a v mozku se honily myšlenky na minulý život. To je konec, pomyslel si. Podívala se na jeho zamračený přemýšlející obličej. „Copak je“?, zeptala se ho. Neodpověděl, jen od ní odvrátil zrak. Mlčel…

Na černé obloze se objevily trhliny, paprsky oranžového slunce dopadali na různá místa ve městě, vypadalo to tajemně. Jeden z těch paprsků zasáhl zaprášené okno pokoje kde Ona spala. Pomalu otevřela oči a docela se lekla, protože nad sebou neměla větve stromu, ani rozbořenou ulici města, ale modrá nebesa. V krku měla vyschlo. Vstala a slezla z postele….

Na severu za městem se zdvihalo pohoří, vypadalo velice tajemně až strašidelně. Černavé oblaky se na něm drželi jako nějací zlí duchové. Den, jestli se tomu tak dalo říkat, se blížil k odpoledni. Jejich kroky se rozléhaly prázdnou ulicí. Netrvalo dlouho a dorazili na náměstí. To co uviděli bylo zdrcující. Obrovská špička kostelní věže ležela na…

Prach dosedl na zem. Vstala z matrace a rozhlédla se po místnosti, v podstatě tam bylo prázdno, jen pár rozbitých sklenic, nějaké papírové krabice, prázdný šatník, a nějaká hromada vnitřností z radií. Nadzvedla tu hnusnou matraci a vyndala, schovaný sešit s tvrdými deskami. Pozoroval jí a téměř nedýchal. Přišla k němu a chtěla mu něco říct ale měla tak vyschlo…