Autor: theoxaren@gmail.com

Za nedlouho byli na širém moři. Město bylo ještě vidět jako lesklý proužek v zamlžené vzdalující se pevnině. Akarei měl strach, koukal se na ubíhající moře za lodí a broukal si nějakou melodii. Nevěděl kam pluje. Přemýšlel proč někam pluje. A taky se mu hlavou honilo mnoho plánů na budoucí čas. Jak tam tak stál objevila…

Začalo se ochlazovat právě když Akarei vcházel do stinného ale krásného a starobylého přístavního města. Hned když prošel bránou ovál ho mořský vítr. Akareie potěšila jedna úžasná věc. Tohle město nebylo mrtvé. Bylo živé. V oknech domů se svítilo a tu a tam někdo proběhl ulicí. Jen si ho nikdo nevšímal. Šel pomalu ulicí a užíval…

Chudák Akarei, nohy ho nesnesitelně pálily a oči se mu zavírali únavou. Vzduch byl dusný a těžknul. Netrvalo dlouho a vyřízený Akarei usnul. Zdál se mu sen o dlouhé nekonečné cestě uprostřed pouště. Probudil se brzy z rána, slunce šplhalo po obloze a matně svítilo skrze černé mraky. Podíval se na své nohy. Byly celé ostroupokvané,…

Akarei vstoupil do údolí, potok který tam tekl byl zurčivý, a velice zvučný. V tomhle údolí bylo plno velikých stromů, listy měli žluté a červené. Přicházel podzim. Vítr jemně vál a voněl po dešti. Kolem cesty bylo plno starých rozbořených kamenných sloupů. Dříve tu stálo veliké hraniční město Lidí. Probíhal zde obchod mezi elfy a lidmi….

Akarei spal tvrdým spánkem, bouře se pomalu vzdalovala a on ležel na zemi a spal. Náhle sebou škubnul, do potemnělé místnosti osvícené měsíčním světlem někdo vstoupil. Mráz mu běhal po zádech a srdce mu bušilo strachem. Pronikavýma elfíma očima se podíval do tmy a spatřil siluetu nějaké dívky. Měla z vlasů ozářených měsíčním světlem upleteno několik…