Můj život

Osobní pohled na sebe sama a představení se Vám

Moc rád bych se Vám, kteří mně třeba neznají, přiblížil trochu osobněji…
Jak bych se popsal? Pokud Vás to zajímá čtěte dále…

  • ÚVOD

Víte, už jsem toho o sobě napsal mnoho, ale přemýšlím nad tím, jak se Vám přiblížím více aktuálně. Není to se mnou jednoduchý, ale možná je přinejmenším zajímavý, kolik zájmů mám a čemu všemu se ve volném čase věnuju.  Za těch třicet něco let, co koukám na svět kolem sebe, jsem vyprofiloval několik oborů, které jsou mým bodem zájmu.
Neumím je nijak seřadit podle důležitosti nebo oblíbenosti, ale je zajímavé, jak moc je to všecko rozpolcené, ale přesto to geniálně kopíruje mě samého. Jsem neustále v režimu multitaskingu, jisté hyperaktivity a vysoké citlivosti. „procesor pracuje naplno a přepíná jednotlivé oddíly a aplikace jednu přes druhou“ :-D.

Co tedy rád dělám? Ne, to je špatná otázka. Lepší by bylo zeptat se, co mě baví a naplňuje?

Malinko teď ještě odbočím a zopakuji některé události, abyste byli trošku v obraze…
Pokud si budete chtít udělat obrázek jen technický z profesního života, můžete se podívat na předchozí stránku, či můj strukturovaný životopis, nebo dokument, který jsem nazval TOPdata.

  • Michael Bok, to jsem já

Narodil jsem se jako prvorozený syn, když venku všechno kvetlo. bylo to v dubnu v roce 1992, Vyrůstal jsem na vesnici spolu se svými bratry a sestrami. Moji rodiče jsou hudební umělci, Táta je hudební skladatel, dirigent, varhaník a sbormistr. Máma je flétnistka a učitelka ZUŠ, dcera Pavla Fialy režiséra a scénáristy. Narodil jsem se sice v Praze, ale vesnička, kde jsem vyrostl do středoškolního věku se jmenuje Močidlec. Je to sudetský okraj karlovarského okresu, kde je Krásná krajina, ale silně z ní i z obyvatel cítím to, že tu byli dříve jiní, kteří jí měli radši a vážili si jí mnohem víc, než současné generace. V roce 2007 jsem ukončil Žlutickou základku a vydal se na rok na střední školu Průmyslovou Keramickou do Karlových Varů.  Kde jsem vydržel přesně rok, poté jsem nastoupil znova do prváku v jiné krajině, mezi Mladou Boleslaví a Mělníkem do Skalska na SŠ Fotografickou, Filmovou a Televizní. Tam jsem se vydal za svým snem stát se kameramanem, fotografem, režisérem. Cesta tam byla plna omylů a zvratů, ale i přehršel nových a úžasných zážitků a věcí. V říjnu 2010 jsem se seznámil s Pavlínkou, od té doby jsem byl novým člověkem, nejšťastnějším v životě. V roce 2012 jsem úspěšně odmaturoval v oboru užitá fotografie a média a vydal se v podstatě rovnou do práce k filmu Poslední Cyklista jako Fotograf a klapka. Poté k filmu Reportérka. Okusil jsem jaké je to, žít v Praze a pohybovat se u filmu mezi lidmi mě velmi blízkými, jenže jsem byl pořád někde v tahu.  A v Praze je draze. Filmová branže je krásná práce, ale neslučovala se s pomalu blížícím se plánem vzít si Pavlínku a postavit se na vlastní nohy a nebýt rodičům na ocet. V roce 2014 jsem se ocitl na pracáku a podepsal nábor do projektu Nestůj a pojď. Výsledkem byl pak rekvalifikační kurz Administrativní pracovník, který jsem v dubnu úspěšně absolvoval. No, v podstatě jsem se skoro rok flákal, nicméně jsem si rozšiřoval fotografické obzory a pracoval pomocí ‚přirozené komunikace a práce ze zěmě‘ několikrát týdně se Zlatkou (Náš Kůň). V létě 2015 jsem požádal o Pavlínky ruku, byla to jedna báseň (o tom jinde). Sehnali jsme byt v Plzni, jelikož oba tíhneme směrem na jih… a Plzeň se ukázala jako nejlevnější město na start mladých manželů, jak v oblasti ceny nájmů, potravin, dostupnosti, energií. V září jsme nastoupili do Bageterie Boulevard. 10.10.2015 Proběhla největší a nejúžasnější událost v mém i Pavlínky životě. Splněný sen, SVATBA. V Močidleckém kostele, a oslava pak v Boreckém mlýně který pojal neuvěřitelných 80 hostů.

  • Michálek, vzpomínky na dětství.

Jestli dovolíte malinko se teď vrátím v čase, a to do období dětství.

Když jsem byl malý byl svět jiný, přece jen neexistoval volně dostupný internet, počítače uměli sotva psát, a zmrzka stála padesátník. Vyrůstal jsem v chudší rodině, bez televize. Starý dům, hudba všude kolem, knihovna plná knih. Vyžili jsme s málem, a brouzdali v blátě za deštivých dnů. Stavěli bunkry z větví, a tvořili hráze na potoce. Kreslili velkolepá díla na balicí papír, a z keramiky plácali všechno možné. Skákali panáka, a vdechovali vůni podzimních ohňů. Víte, dětství bez moderních technologií mělo své obrovské kouzlo a taj, který dnes málo kdo chápe, ale málo kdo si uvědomuje, jak moc tohle dětem vlastně chybí. O dál. co všecko jsme prováděli a zažívali jako děti vyrůstající v letech 1994–2001 a ještě kousek dál.… by se dala napsat celá kniha, a já jí jednoho dne dopíšu. Její koncept právě čtete.

Formovalo mě dozajisté to, jak nás Maminka vychovávala a co nám s Tatínkem předali. Byl jsem dítětem, které netrávilo čas u popkulturní televize – nebylo totiž u jaké. Nýbrž jsem četl mnoho knížek a byl jsem neustále ponořen do všech možných encyklopedií a atlasů či vědecko-naučných technických časopisů. Díky období domácí školy jsme také trávili velký čas venku, nejen v potoce, rokli, na stromech, v křovinatých tunelech kolem vesnice, ale také na výletech, vrcholcích hor, hlubokých lesích, dlouhých vlacích, či kvetoucích loukách všude možně po celé české zemi. Názvy a jména hub, květin, stromů, kamenů, letadel, souhvězdí… jsem považoval ve svých osmi letech za obecnou znalost. Jedno veliké ovlivnění bylo nejen hraní na hudební nástroje, ale i to že jsme byli hudbou obklopeni. Nejen orchestrální či chorální vážnou, ale i geniálním Philem Colinsem, Stingem, Peterem Gabrielem, Beatles, Karlem Krylem, a spoustou dalších. Máma nám zpívala a hrála na flétnu. Stavěli jsme z lega za zvuků divokého klavíru, když táta něco skládal nebo cvičil. V zimě jsme chodili na běžky, a v létě drandili na kole do vedlejší vesnice na koupačku do rybníka. Na podzim šplhali na místní barevné stolové hory, nebo chodili po polích a sbírali různé minerály a zkamenělá dřeva. Na jaře běhali za vesnicí po kravských pastvinách plných pampelišek. Druhé veliké ovlivnění bylo seznámení s J.R.R. Tolkienem. Myslím, že to mě provází velkolepě do dnes. Třetí ovlivnění byla jistě výchova, a vyrůstání v prostředí římskokatolické rodiny. Umět se postarat o druhé, neztratit se ve světě, mít úctu k posvátnosti a starším, v pokoře přistupovat k problémům a mnohem víc, považuji za jakýsi dost dobrý základ správného směru života. Byť se pak leckdy v běžném dění ukazoval jako velmi složitý, třeba i tím, když se stanete obětí šikany. Mým velkým zájmem od dětství byly a jsou doposud mapy, psaní příběhů, cestování, elektronická audio a video zařízení, telefony, a všechno, co souzní a souvisí s přírodou.

A nyní trochu blíže k těm zájmům a činnostem.

  • Básníř

Skládám básničky, zní to divně, ale když mám volnou chvilku, vznikají v mé mysli, často v terénu, satirické verše. Ty se pak snažím co nejrychleji napsat na nějaký cár papíru.  Nejen satira, ale i poezie romantická mě kolikrát přepadne. Rok jsem pracoval ve fastfoodu, kde vznikla série právě těch satirických veršů, kterou jsem nazval: SPOTŘEBUJTE DO 21:00. Při pracovním nasazení v elektru Datart vznikla zase sestava básniček s názvem: BLESKOVÁ VÝMĚNA S PRODLOUŽENOU ZÁRUKOU. Nyní dávám do kupy další sbírku s názvem MEZI REGÁLY. Většinu mých dalších veršů si můžete samozřejmě přečíst na tomto webu.

  • Pisatel

Píšu. Ano pisatelství je pěkná věc a pokud je správná nálada a čas, jsem schopen vyplodit i nějakou tu povídku či úvahu.  Jelikož se jedná o činnost velmi ovlivňovanou náladami, mám toho rozepsaného velmi mnoho. Kdysi jsem přišel o část velmi rozsáhlého díla Korin Damicsos, proto ho vlastně neznáte. Jednalo se o soubor několika autobiografických dobrodružných fantasy příběhů rozdělených do knížek na pokračování. A jednoho dne jsem o tyto data přišel, a tak jsem na dlouho od většího psaní opustil. Nedávno jsem se vrátil a píši kratší povídky, mezi ty známější patří fantasy AKAREI, nebo román POJĎ SE MNOU. Mé příběhy, na stránku či na víc, jsou povětšinou odrazem mých myšlenek a zamyšlení nad světem kolem mě. Na mém blogu najdete porci mé tvorby napříč časem, a z aktuální tvorby to budou hlavně články.

  • Sběratel

Hledám poklady. Poklady hledám dvojím způsobem, první je chození po polích a mineralogických lokalitách a tahám domů lesklé, matné, pruhované, ostré, i průsvitné kamínky a krystaly, minerály a horniny všech barev a tvarů. Ostatně tomu se věnuji už od dětství, a tady na webu je ke shlédnutí něco málo (opravdu zatím málo) z mých sbírek. Druhý způsob je rejdění po zoraných polích s detektorem kovu, tady moc pokladů nenacházím, spíše jen víčka od piva, plechovky, hřebíky, kusy rydel a řetězů z traktorů. Jednou za čas se poštěstí a najdu nějakou tu minci. Mým snem je najít stříbrňák, to bych se tomuhle koníčku ale musel věnovat mnohem víc. I přes ten nezdar je to taková terapie, jak se uklidnit a trošku vyčistit hlavu.

Někdo rád sbírá známky, někdo houby. Já sbírám třeba jisté technologické elektronické přístroje, které bychom dnes mohli nazvat retro. V první řadě sbírám mobilní telefony s podmínkou toho, že musejí být v perfektním stavu a použitelné, na mé raritní kousky se koukněte v galerii. Moje sbírka není nijak velká ani účelová, jsou v ní prostě ty zařízení, které se mi líbí.
Dále tu mám taky krásné historické notebooky. Siemens a Toshiba jsou plně funkční včetně původního OS, krom baterií, ty za ta léta už kapacitu neudrží.
Stejně jako by se dalo říci, že jsou výše zmíněná elektrozařízení poklady, tak kamínky a minerály s drahokamy jsou zas sbírkou. To se nám to krásně prolíná že?
Na to navazuje další část, a to je vrtání se v elektronice, drobné opravy mobilů a úpravy softwarů a hardwarů těchto zařízení je pro mě jakýmsi malým adrenalinem.

  • Badatel?

Ano bádám. Bádám po lidské psychologii, bádám v minulosti, bádám v návodech a bádám v končinách internetových, bádám v rodině po předcích, bádám nad děním světa… Mám rád knihy, staré moudré knihy. 

S Bádáním souvisí i cestování, a to myslím že sice není úplně hlavní činnost, a nejsem světoběžník, ale jaksi mě baví cestovat po krajinách našich Českých. S batohem na zádech, s větrem v horách, s deštěm z nebe, po proudech potoků, ve stínu lesů, po prašných cestách se sluncem nad hlavou. Za cílem, bez cíle, s posláním či chtíčem někam dojít a něco cestou vidět, zažít a potkat. Vidět roje světlušek, slyšet zurčení pramínků, cítit vůni mechu a nasávat teplo vyhřátých kamenů.
Po boku Johanky večeřet natrhaný chléb a jíst levnou paštiku, moknout ve slejváku, a modlit se ve stanu v půlnoční bouři. Svlažovat se v rybnících, a lepit náplasti na puchejře. Sledovat mapu a počítat kilometry, opírat opocená záda o chladné zdi prastarých hradů, pít vodu ze studánek, a opékat slaninu nad ohýnkem. Sledovat západ slunce a vlát ve větru na hřebenech pohoří. Volat ozvěnu v chladných jeskyních a hrát na flétnu uprostřed rozkvetlé louky. Ochutnávat maliny a jahůdky podél cest, a lehnout si v březovém háji. Usnout ve vlaku a probudit se o dvě stě kilometrů dál a započít výlet ranní mlhou… To všecko a mnohem víc, můžete zažít taky, když budete cestovat po naší zemi jako já.

  • Fotím a točím

Tak to je snad jasná věc ne? Moje hlavní fotografické zaměření je Portrét, Krajina, Reportáž. Ale samozřejmě že fotím taky v podstatě cokoli, když mám fotoaparát po ruce.  Z filmu bych řekl, že je to taková všehochuť, ale poslední dobou jsem toho moc nenatočil, už kvůli nechutenství z havárie zálohového HDD, kde jsem měl všechny doposud natočené materiály, o které jsem nenávratně přišel. Blízká je mi groteska, a vyprávění. Pár mých filmečků tu můžete shlédnout. Už jako malej kluk jsem chtěl natočit spousty filmů, leč nebylo na co. A teď mi spíš připadá, že nevím, co točit, díky rozšíření všeho, co umí natáčet, za posledních 10 let, je spousty témat vyčerpáno, a nerad bych někoho kopíroval. Třeba přijde čas a jednou ten scénář k filmu ROMANTIK skutečně natočím.

  • Aktuální dění

Všechny tyhle činnosti se vzájemně prolínají, a mezi ně patří spousty dalších menších které nepovažuji za to hlavní, čím se zabývám, tak je zde neuvádím. No ale možná bych jich mohl pár ještě stručně zmínit. Třeba přirozená komunikace s koňmi podle Viji Plačkové a Oldy Nováka. Rád poslouchám epickou orchestrální hudbu, zajímám se o nové technologie. Mám rád seriál OUTLANDER a nebo THE CHOSEN. Od dětství jsem veliký obdivovatel J.R.R. Tolkiena. Rád chodím do ZOO a pěstuji keřovité rostliny. Příležitostně kreslím a hraji na trumpetu, klavír, a samo-učím se na klarinet a akordeon. Rád si pochutnám na všem, co mi má milovaná žena uvaří. Když mám světa kolem sebe dost, uteču do online světa NWN Equilibrie (což je již minimálně). Jsem Manželem, jsem oddaným mužem své Ženy, nejúžasnější bytosti pod sluncem, kterou znám. Společně to táhneme životem a plníme si vzájemně svá přání a překonáváme mnohé nesnáze. V roce 2020 na kraji zimy se nám narodila dcera Anežka, a na jaře 2023 Maruška, takže spousty zálib a zájmů dosti ustoupilo. Nejen kvůli dětem, ale i vzhledem k tomu, že náš téměř stoletý domeček potřebuje nějakou zvelebovací i jinou péči.  A od doby, co se nám tetelí domem a zahradou Anežka s Maruškou je toho času na koníčky ještě míň, ale to by vám mohla vyprávět spíš Pavlínka. Každopádně, zatížen krizí hypotéky a energií žiji se svou rodinkou v Nové Včelnici. Zahrada a čerstvý vzduch, a klid budiž nám útěchou za těch pět let ve městě Plzeň, ze které jsme „utekli“ v potemnělých covidových dnech… ps: jo a tady ve Včelnici jsem v kostele varhaníkem. A Co tady na Jihu dělám najdete na předchozí stránce, nebo v různých místech tohoto webu. Je toho ještě tolik co bych chtěl napsat či říct… ukázat či prožít – tak když se potkáme, tak to tak vykonáme. Ono by toho bylo opravdu ještě dost… ale myslím že takhle to zatím stačí. 

<< ZPĚT <<

“být na sebe hrdý, je lepší než být smutný”