Bylo nebylo přišla do Čech korona. I což, nu tedy pracoval jsem tehdá ještě v Samsungu v Plzni. Uplynula nějaká doba a po stěhování na jih jsem začal pracovat jinde. Všude říkám že kdybych se nemusel stěhovat, tedy kdybychom nekoupili domeček v Jižních Čechách, kdyby nebyla Johanka těhotná, kdyby, kdyby… pořád něco… tak bych práci určitě neopouštěl a neměnil. Práce ve stabilní firmě je fajn a Samsung jako značku mám rád, a firemní fungování firmy Setos se mi vyhovuje. Jenže… právě… a to je ono.
Díky všem těm událostem popsaným dříve jsem dal výpověď a od listopadu jsem již pracoval jinde. Konkrétně jsem se ocitl ve firmě Fast ČR, což je provozovatel sítě Planeo elektro. Tak jsem tedy zde. Prodejce. “Lalalá do Planeáá” jsem rád že tu práci mám, možná je to trošku z bláta do louže.. nebo možná jen do louže… kdo ví … ale ne, jsou to skvělí lidičkové – kolegové na prodejně, prostě zaměstnanci Jindřichohradecké pobočky. Hodně mi to tu připomíná starý Datart, leč s mnoha rozdíly. Rozepisovat se tu o tom, co a jak dělá prodejce elektra nějak extra nebudu. Jen chci říct, že nebýt toho blbého koronaviru, tak bych tu asi vydržel déle.
Ono totiž to bylo tak, že ještě během mé zkušební doby se firma rozhodla propouštět zaměstnance, aby ušetřili nebo co. A liďové se zkušební dobou byli první na ráně. Nemůžete se bránit. Nejde protestovat. Je uplně jedno že máte novorozeně a hypotéku, je uplně jedno že Vás pobočka fyzicky potřebuje, je uplně jedno že se za vás přimlouvá regionální manager, je uplně jedno že vás nikdo nenahradí a někdo bude prostě makat víc za vás, je zcela fuk že děláte téměř milion Kč obrat měsíčně, je smutný že vedoucí pobočky o Vás stojí a nemůže to ovlivnit. Ale je to tak, kdesi nahoře ve firmě to někdo rozhodl jinak. Po té co naceníte zboží, uklidíte prodejnu, srovnáte sklad, atd.. najednou BUM ! “tady to podepiš, a můžeš domů, už tu nepracuješ, je mi to líto” masakr!
Tak jsem se ocitl na pracáku, zažádal jsem si pro jistotu o podporu a jal se hledat novou práci. Všade kolem korona, věchno zavřený, polofunkční, co teď? Myslim, že dost utrpěla psychika ..moje psychika. Člověk si připadá jako kus hadru a bezcenně, ale co naplat. Je třeba generovat nějaký příjem. Splátky a platby za elektřinu nepočkají. Po téměř měsíci, po odeslání životopisů na nespočet míst (v dojezdové vzdálenosti) kde se inzeruje jak někoho okamžitě hledají a nástup možný ihned.. Se ozval první hledající podnik nové zaměstnance, a jelikož už skoro počítáte korunky, musíte to prostě zkusit a nečekat!
A tak jsem nastoupil na zdánlivě nejobyčejnější pozici ve fabrice na autodíly v JH. do firmy Pollmann CZ. Sice jsem se teď už docela rozepsal, leč mohu vám tedy popsat alespoň trochu o té skladničině. Takový skladník v takovéto veliké fabrice je poměrně fyzicky, ale i jinak náročná práce. Budu teď psát chvilku a občas v minulém čase, páč už tam nepracuji. Možná budu psát trochu výrazně, (chtěl bych říct „přehnaně“, ale to je možná moc silné slovo) to je způsobeno tím, že jsem skladníkem v takovémto prostředí ještě nikdy nebyl. Není to žádná tupá práce. Denní průměr v tvrdých těžkých botách je nachozených třináct kilometrů za osm hodin.
Zaučení je zvláštní, komu to pálí, ten funguje třetí den, kdo nemá postřeh a paměť na čísla a myslí během práce na jiné věci, nezvládne to. Jeden kluk mi tvrdil, že se rozkoukával měsíc, jak co funguje… což nechápu protože jsem měl pocit, že to všechno musím znát co nejdřív a pracovat co nejdřív samostatně. Musíte systematicky přemýšlet a plánovat si věci hodinu dopředu. Skladník tady aktivně zásobuje pomocí ručního paleťáku výrobní halu, montovnu, či chcete-li dílnu. Není čas na odpočinek, některé bedny mají i 40 Kg, vaším nástrojem jsou ruce (a mozek). Hotové palety nebo prázdné krabice, bedny, materiál, atd.. se rozváží do všech koutů fabriky na přesně určená místa. Neustále ve střehu jste, protože kolem vás frčí jiný skladníci a zaměstnanci na elektrických ješťerkách. Fabrika Pollmann zaměstnává hóóódně lidí, je to takové docela hemžení. Uhýbání, vyhýbání, přendavání, tahání. Není tu ticho, různé haly jsou různě hlučné, klidně si můžete zpívat – nikdo to neuslyší, je tu teplo až vedro. Celou dobu jste kvůli aktuální situaci v respirátoru – což teda moc přijemný není. Je tu různorodá směs pachů, lisovna voní jako makové pole, někde smrdí spálený plast, někde olej, a někde lidský pot. Napočítal jsem asi 25 typů zápachů. Rozhodně se nelze flákat, někde se schovávat, nebo poslouchat muziku ve sluchátkách. Tady je skladničina pěkně akční. Na druhou stranu těch osm hodin docela rychle uteče. Je tu trojsměnný provoz, ranní směna je od 6:00 do 14:00 (s obědem v 10 dopo) , odpolední od 14ti do 22 (mimochodem asi nejlepší směna) a noční, která byla pro mě asi nejnáročnější od 22 do 6 ráno. Kolektiv – jak kdo, byl jsem tu chvilku na to abych to nějak extra zhodnotil, jen mě zaujalo (což je ale asi v každý fabrice) kolik je tu nad sebou různých pozic mistrů, a vedoucích, a kontrol, a předáků atd… Někteří lidé jsou tu skvělí, někteří tu jsou chvilku a ti nejsou moc motivující. Ale asi nejvíc, pro vás jako nového zaměstnance jsou kluci v podobném věku jako Vy, kteří se v té práci našli a ti Vám dokáží nejvíce věcí vysvětlit a pomoci se zorientovat, ve všech zákoutích a situacích, tímto Ti děkuji Rosťo 🙂 .
Jsou zde i místní vlci, a i lidičky co pracují “skoro v důchodu” a s těma je i řeč, škoda, že se nenajde během dne čas na to, se s nima o něčem povídat. Spoustu lidí si pod pojmem fabrika představí halu, hroznej smrad a tmu. Vzhledem k tomu, že je tahle fabrika kořenama rakouská firma, je tu defacto čisto, všude se větrá, světlo, na spoustě místech je k didpozici nonstop točená sodovka, nebo jen studená voda, dají se mýt a desifikovat ruce, využívat automaty s jídlem a nebo kávou, a ve všem je naprosto jasný daný pořádek kam co patří a kde se kdo pohybuje. Je tu i výše zmíněná možnost obědů a večeří v hodnotě 70 kč za 25 kč, polívka, pití, hlavní jídlo. docela to ujde. Pracuje tu dost mladých lidí, jak ve skladu, tak u strojů nebo i v jiném odvětví. Jsou tu Češi, Angličani, Ukrajinci, atd.. všici v pohodě. Dokonce bych řekl, že Ukrajinky jsou leckdy milejší než Češky 😀 . No nic, máte-li nějaký otázky, ptejte se v komentářích.
A tak jsem tady sedím v autě, dal bych si sprchu. Odevzdal jsem čipovou kartu a do útrob fabriky se už nedostanu. Ano je to tak, ukončil jsem zde pracovní poměr sám ze dvou důvodů. Zjišťuji, že se s touhle prací asi dokážu smířit, ale pravý vořechový to pro mě teda neni. Ozvali se mi ze ZC s.r.o. , že mě berou. (Byl jsem tam před časem na pohovoru). A tak jsem od prvního dubna zase skladník, ale jinde. Ne není to aprílový žertík, je to skutečnost. Je tu kyslík, není tu ten strojový hluk, tady mě to bude bavit daleko víc 🙂 jsou tu moc fajn lidičky… ale o tom zas jindy.
(rád bych sem přidal nějaký ilustrační obrázky… leč, nakreslený nejsou a fotit ve fabrice? to je zapovězeno… tak leda musíte googlit 😀 )